Jak skladuju střihy?

Inspirace pro všechny, které stráví hledáním střihu víc času, než samotným šitím. Znáte to – koupíte si jednu Burdu, jedno Ottobre, pak dva tři střihy z internetu a máte to nějak v šuplíku, v šanonu, na stole. A časem k tomu přibudou další a další střihy a najednou uups… nevíte, kam pro ten, který zrovna nutně potřebujete (protože dítě zabralo a bude spát už jen dalších 90 minut) vrtnout.
Střihy na dětské, dospělácké oblečení a hračky sbírám tak různě. Občas si koupím tištěný časopis, občas knížku (např. na hračky), občas počkám až budou na internetu nějaké akce na střihy, které sice zrovna nepotřebuju, ale časem by se hodily, občas kupuju střih cíleně protože zrovna nutně potřebují děti např. zimní  kombinézu. A protože za ta léta mého šití už těch střihů je hodně, prozíravě jsem si celkem záhy začala tvořit systém, o který se nyní ráda podělím s podobně nadšenými hobby švadlenkami.

Střihy tištěné a časopisy jsou bezproblémové. Střihy, které koupím v pdf, si hned vytisknu. A to včetně jedné strany, kterou nazvěme pracovně „úvodní“. Buď si ji vytvořím ve Wordu, nebo někdy bývá součástí pdf návodu. Jde o stránku, kde je obrázek finálního výrobku, ideálně i seznam velikostí daného střihu (např. dětské 68-94) a zbude mi tam kousek místa na moje poznámky. Takto vytištěný střih hodím do euroobalu (pěkný návod jak vytisknout a slepit střih z pdf má Caramilla). 
Jakmile přijde chuť, čas i prostor, vytvořit ze střihu něco nositelného, střih si slepím a zvlášť na střihový papír si vytáhnu tu velikost, kterou zrovna budu šít. Zcela zásadně nestříhám přímo do slepovaného střihu. Znáte to – přijde kamarádka, chce tu stejnou mikinu ale je o hlavu větší než vy. Takže by to znamenalo tisknout a lepit znovu. Vytahováním na zvláštní střihový papír si časem ušetříte spoustu práce, zkrátka sáhnete už po konkrétní velikosti, případně si vytáhnete novou. Střih nestárne, jeho životnost je dlouhá. Dobrý tip: každou velikost u jednoho střihu si kreslím jinou barevnou fixou a každý díl popisuju (např. vesta vel. 110 přední díl, vesta vel. 110 zadní díl). Malé děti jsou mistři v míchání papírových dílů. Kdo to má doma vícenásobně, ví o čem mluvím.
Když konkrétní kousek oděvu ušiju, napíšu si na střih i poznámky (na tu přední, titulní stránku). Např. chybí přídavky na švy, nebo „sedí skvěle“ nebo „prodlužuj vespod, vesta je krátká“. Věřte mi, že jednou jako když najdete. Všechny tyto euroobaly pak zakládám do šanonů, které mám popsány a srovnány na poličce. Nejdřív jsem měla jen dvě kategorie – dámské, dětské. A dva šanony. Pak jsem dětské rozdělila na kalhoty + tepláky (jeden šanon) a bundy + trika + mikiny (druhý šanon). Postupně, jak se střihy do jednoho šanonu nevešly, jsem přidávaly další.Osobně jsem s tímto systémem velmi spokojená. Budu ráda, když do komentářů hodíte i své vlastní zkušenosti, vychytávky, nechám se inspirovat! A doufám že nejen já!