Perníčky

Máme napečeno a nazdobeno. Je to sice nešicí příspěvek, ale snad mnohé inspiruje k tomu, aby svůj vztah k tvoření vyventilovaly i někde jinde  než u šicího stroje. Slibuji shrbená a bolavá záda jako u šití, na druhou stranu místo zdlouhavého párání lze případně pokažené zdobení jednoduše oblíznout (k tomuto účelu disponuji několika dobrovolníky ve věku 1,5 a 3 roky, ráda zapůjčím).

Pečení perníčků je u nás taková rodinná tradice, že její kořeny snad ani nejde dohledat. Prostě se peče od nepaměti. Vždy několik týdnů před Vánoci se nakoupíme pivo a klobásky, případně brambůrky (ano, samé nezdravé a nebio věci), upatláme několik várek těsta, vykrojíme na co máme náladu a pak po večerech učebnicově plkáme jak jen ženské umí a zdobíme, dokud je co zdobit. Recept na naše perníčky – ověřeno už desetiletí:
40 dkg hladké  mouky
25 dkg moučkového cukru
2 lžíce jedlé sody
2 lžičky koření (drtíme v hmoždíři nebo mlýnku hřebíček, skořici, fenykl a anýz)
ke směsi pak nalijeme 10 dkg tekutého medu, přidáme 5 dkg másla a 4 vejce. Vše dobře promícháme a přidáme dalších 20 dkg hladké mouky.  Těsto rozválíme na placky, vykrajujeme tvary, dáváme na vymazaný plech. Pečeme prudce a hned po vytáhnutí plechu potřeme perníčky rozšlehaným vejcem.  Perníčky lze zdobit až vychladnou, ale klidně až za týden. Jak na polevu?
Pečlivě a několikrát prosijeme 14-16 dkg mletého cukru. Přidáme jeden bílek, lžičku citronové šťávy (pozor, určitě nutné přecedit) a půl lžičky škrobové moučky. Vše šleháme ručně, klidně deset a víc minut.
Na zdobení pak používáme obyčejné sáčky – takové ty, co jsou nahoře jsou zavírací. Koupíte v každém papírnictví. Nůžkami ustřihneme růžek a naplníme lžící polevy. A to je celé kouzlo. Zbytek je jen léta praxe a trocha fantazie. Jestli budete péct taky, tak přeju ať se zadaří!