Jarní šaty Tante Ema

Vysnila jsem si pro sebe šaty – už vloni. Shodou okolností se vloni s naprosto stejnými vloni roztrhl pytel a v mém okolí nosil šaty stejného střihu téměř každý druhý. Ale navadí – já se na ty své velmi těšila. Šila jsem si je jako těhotná, zkoušela na sestře a tak už se opravdu dlouho válely ve skříni a čekaly až je vytáhnu na ulici. Jak já se na tě těšila! Poporodní pupík v kombinaci s hyperlordózou uhnanou nošením prvního dítka dávaly mnohým pocit, že jsem rok permanentně v jiném stavu a tak dlouho nepřicházelo v úvahu, abych se v nich vůbec prošla po bytě, natož venku.
Po roce cvičení už si je konečně troufnu vzít na sebe a dokonce se v nich i vyfotit. Látka byla sázkou na jistotu – značka Tante Ema. Mají neuvěřitelně širokou škálu úpletů. Koupíte v řadě kamenných prodeje i e-shopů, jako teď už Brňačka mířím spolehlivě do Ardeka na Jánské. Vzory jsou krásné (schválně si zadejte do Google „tante ema stoffe“) a já vždycky plesám, když vidím nové kolekce. Zatím jsem si spíchla první šaty a musím zamířit do obchodu pro další zásobu do syslírny.
Střih šatů je z časopisu Ottobre (měla jsem předplatné, jednotlivé výtisky i staršího data ale koupíte zde: ), konkrétně z čísla Jaro/léto 2015. Nicméně myslím že není problém si ho nakreslit i sama doma, z trička které vám sedí plus k tomu sukně, při troše šikovnosti. Nicméně v tomhle čísle mám spadeno ještě na pár kousků, tak se mi koupě vyplatila. Šila jsem si velikost 34, nepřidávala ani přídavky a jsou mi akorát. Upravovala jsem si jen šíři středového pásku.
Kamenem úrazu je u nás hlavně focení – na ramínku to není ono, fotoaparát nemám na dálkové ovládání, tak si s dětmi hrajeme na honěnou v dětském pokojíku. Já mačkám spoušť, běžím do sektoru C2, ony za mnou a já doufám, že to stihnu tak, abych v záběru byla jen já a ony ne. Tentokrát ani jedna fotka bez dětí nevyšla…